Jsem Snílek

Já a minimalismus

Minimalismus

Moje cesta k minimalismu začala zhruba před třemi lety. Vlastně jsem v tu chvíli ani nevěděla, že nějaký styl minimalismus existuje a že to co dělám, je můj první krok k němu.

V té době byly knihkupectví zaplavené knihami „Zázračný úklid“ od Marie Kondo. Vím, že moje první myšlenka byla skeptická k názvu knihy a jejímu podnázvu „pořádek jednou provždy.“ „No to určitě,“ řekla jsem si, ale více jsem to neřešila.

Když jsem tak neustále chodila okolo této vystavené knihy, její pozornost mě zajímala čím dál tím více. Jednou jsem se rozhodla, že si ji prostě koupím a uvidím, zda mi to něco přinese. Popravdě jsem neměla tenkrát žádné informace, co od toho očekávat.

Moje cesta k minimalismu začala ve chvílích, kdy jsme si tuhle knihu pořídila, přečetla a rozhodla se ten postup vyzkoušet. Kniha sama o sobě sice o minimalismu nemluví, ale pro mě to byl první krok, jak se k němu dostat (aniž bych to tenkrát věděla).

Uplatnila jsem rady v knize a začala s tříděním.

Oblečení – Některé věci pro mě byly těžké. Například dát pryč praktické kusy oblečení, které jsem už léta neměla na sobě. Pořád jsem si říkala, co když se mi to nakonec bude hodit? Časem jsem zjistila, že nebude.

Knihy – Ano knihy, ač je miluji, tak i mě pomohlo si uvědomit, že mám staré učebnice, brožury, nebo knihy, které se ke mně dostaly, aniž bych je následně chtěla vlastnit. Proto jsem je darovala dále, většinou do Knihobudky.

Papíry – To pro mě byla asi nejjednodušší část. Už kdysi jsem si zavedla jeden šanon a v něm udělala kategorie a začala dokumenty třídit podle nich (doktoři, pracovní smlouvy, záruční listy atd.).
Tudíž si to stačilo jen projít a vyhodit papíry, které už nebyly aktuální.

Komono (rozmanité drobnosti) – Třídění bylo postupně vždy o něco snazší. U kosmetiky a kuchyňských potřeb to bylo velmi snadné, protože jsem jednoduše dokázala rozpoznat, co mi v této kategorii přináší radost a co ne (po jakých věcech ráda sahám, když je potřebuji použít a jaké jen leží v rohu skříňky – takové šly pryč).

Sentimentální věci na konec – Původně jsem si myslela, že nebude nic, co bych z těchto věcí zvládla dát pryč. Ve výsledku jsem zjistila, že po zkoumání každé věci jednotlivě, mi zůstala velká kopa toho, co jsem chtěla dát pryč, a menší část toho, co pro mě mělo opravdu sentimentální význam.

Přečíst celý článek